Taoismus je jednak filosofií, jednak náboženstvím. Jako filosofický systém vychází především z díla připisovaného mistru Lao-c': Tao-te-ťing. Později byl upraven i do formy náboženství. Základem taoistické cesty je rovnováha, harmonie - v sobě samém i s celým universem. Jednou cestou k tomu je meditace, jinou pohybová cvičení pracující s čchi, jako bojová umění nebo tchaj-ti...
Pololegendární mistr Lao-c' (cca 5.-4.stol. př.n.l.) je především považován za autora díla Tao-te-ťing, jež se stalo základem taoistické filosofie.
Dle legendy se Lao-c' rozhodl opustit zemi a odejít do ústraní. Když projížděl horským průsmykem, strážce na hranici ho poznal. Zarmoucen tím, že moudrost tohoto vznešeného starce by měla být ztracena, požádal ho strážce o sepsání jeho myšlenek. Lao-c' na místě sepsal 5000 čínských znaků Tao-te-ťingu, jež dnes slouží jako filosofický základ taoismu.
Lie-c' se zdá být více legendární než skutečnou postavou. Má být přibližně současníkem Čuang-c' a říká se o něm, že měl takové mystické schopnosti, že dokázal létat na větru. Je mu připisován spis Lie-c'.
Kniha je výběrem ze spisů různých taoistických mudrců. Největší podíl zabírá část díla mistra Lie-c': Klasická kniha o dokonalé prázdnotě. Příběhy vykreslují taoistický způsob myšlení a náhledu a některé z nich vám přiblížíme.
Čuang-c' je další z pololegendárních mistrů (cca 369-286 př.n.l.). Zabýval se studiem Tao-te-ťingu a psal eseje, příběhy a podobenství, v nichž vysvětloval toto dílo jazykem srozumitelným prostým lidem. Ač méně abstraktní, stále zůstává původní filosoficko-mystická idea. Jeho dílo je sepsáno do sborníku Čuang-c'.
Taoismus byl, narozdíl od buddhismu, velmi filosofický a mystický. Záměrem Čang Tao-linga bylo rozšíření taoismu mezi obyčejný lid. Jako odpověď na šířící se buddhismus, a po buddhistickém vzoru, zavedl tedy i do taoismu rituály, uctívání mnoha božstev, církevní organizaci, zaklínací a zaříkávací praktiky. Tím je pokládán za zakladatele taoistického náboženství. (Datováno do počátku 2.stol.n.l.)
I-ťing je klasické dílo čínské starověké moudrosti, které uznávali a užívali již údajně Lao-c' a zcela jistě Konfucius, který ho opatřil komentáři. Jeho původ je však mnohem starší. Obsahuje aspekt věštecký i filosofický. Přicházíme si pro radu, odpověď nás však staví před zvažování a zamyšlení...
Taoistická cvičení se zaměřovala třemi hlavními směry. Prvním jsou bojová umění, která byla tehdy velmi praktickou záležitostí. Druhý směr jsou zdravotní cvičení, jednak pro udržení zdraví, jednak pro léčení nerovnováhy - tak byla taoisty viděna nemoc. Třetí směr si kladl za cíl povznesení energie až dosažení osvícení. Vznikaly tak různé metody dosažení dlouhověkosti, kultivace sexuální energie, apod., ale esencí tohoto proudu je plynutí v harmonii s Tao.
Tchaj-ťi čchüan je původem bojové umění. Dle legendy jej založil potulný taoistický mnich z Wudangských hor Zhang Shanfeng, někdy v 15. století. Postupně se vyvíjelo a dnešní tchaj-ťi čchüan obsahuje krom bojového aspektu také aspekty zdravotního cvičení a duchovního porozumění...
Čchi-kung obecně značí práci s vnitřní energií. Smyslem takové práce je zvýšení množství energie, regulace jejího oběhu, její kultivace či vnitřní pročištění těla. K tomu se využívá nejrůznějších metod: statické pozice, pohyby, protahování, masírování, dechová cvičení, imaginace, koncentrace, aj. Původ čchi-kungu je prastarý a nyní existuje nepřeberné množství různých škol. Aby však takové cvičení bylo čchi-kungem, musí v něm jít ruku v ruce práce nejen těla, ale také mysli...